Už od třicátého roku života přicházejí často ženy s tím, že mají pocit starého výrazu v obličeji, že se jim hrne kůže víček a že se při namalování očí hromadí barva očních stínů v kožních záhybech. V jiném případě neocení kruhy pod očima, či klenutí vnitřních koutků horních, nebo vlastně celých dolních víček. Příčinou takto „unaveného či stárnoucího vzhledu“ je pozvolná ztráta elastického vlákna celkově v kůži. Ochabnutím povázky a vazivových pouzder svalů víček dochází k tomu, že tuk, ve kterém „plave“ oko, se dere ven a vytváří tak nehezké klenutí víček.
Operační postup, zdánlivě snadný, tkví v tom, že po pečlivém vyměření přebytečné kůže víček se tato vřetenitým řezem odstraní, pronikne se svalem víčka kudy se přebytečný tuk očnice odstraní. Operace pak končí stehem. Tento výkon musí však provádět zkušený plastický chirurg, neboť při špatném vyměření by odebraná kůže mohla chybět. Horní víčko by se nemuselo dovřít a dolní by mohlo způsobit estetický vzhled pohledu kokršpaněla. Kůže víčka je sice velmi jemná avšak kantus, tedy ta vazivová ploténka, ze které rostou řasy a která vlastně drží tvar víček, by už nemusela tento tvar udržet. Proto se velice často provádí operace víček v lokální anestesii tak, aby při vyměřování pacient na přání operatéra různě otevíral či zavíral oči. Pak už stačí si jen tak 9 dní chladit oči studenými obklady a na konci tohoto času nechat odstranit stehy a oči jsou jako nové a hlavně vyjadřují výrazně mladistvější výraz v obličeji.
Operační postup je hodně starý a tedy i do značné míry známý mezi lidmi, tedy adepty na operaci. Převážnou měrou se jedná o ženy, které si zkušenosti z této operace přenášejí z generace na generaci. Málo která z nich si však neuvědomuje, že stárne-li a klesá-li kůže víček, klesá kůže celého obličeje, tedy i čela včetně obočí. Tato povadávající kůže včetně obočí se zastavuje právě u oční štěrbiny takže stárnoucí výraz krajiny očnice je markantnější. Někdy by si chirurg až mohl myslet, že ubráním správného množství kůže by musel „přišít až obočí k víčku“. Právě operace čela dává mladistvější výraz nejen vlastní krajině čela se zvýšením posice obočí zase nad hranici očnice, ale i krajině víček. Situace pak nevede k tomu, že se obočí přibližuje operací k víčku.
Operace čela však mezi ženami tak známá není a to z několika důvodů. Do příchodu endoskopem asistovaných operací i do plastické chirurgie se prováděla operace čela tak, že se cca 3-5 cm za hranicí vlasů provedl řez prakticky od ucha k uchu, kůže se uvolnila od kosti prakticky až k očnici, natáhla se, přebytek kůže s vlasy se odstranil a takto zkrácená kůže se přišila zpět. Tento heroicky a ne moc vábný operační výkon pacientky do značné míry odrazoval stejně jako strach z vypadávání vlasů z jejich přední linie. Proto se tato operace neprováděla tak často jako operace víček i když by si to nositelka tohoto problému zasloužila přinejmenším stejnou měrou jako je operace víček.
S příchodem endoskopu se situace výrazně mění. Dnes se totiž z několika krátkých řezů za pomoci speciální televizní techniky uvolní celá kůže vlasů od spodiny až po víčka, kůže se povytáhne a zavěsí na kost. Závěs kůže čela na kost je stále pro pacientky ještě lehce horrorem, ale nutno podotknout, že to není nikterak riskantní zásah. Přebytečná kůže ve vlasové krajině se časem scvrkne a výsledkem je projasnění nejen čela, zvýšení umístění obočí, ale hlavně zlepšení vzhledu takzvané střední etáže obličeje, čili výrazu očí. Při následující plastice očních víček se tak nemusí ubírat větší množství kůže než je třeba.
Jen nevědomost o tomto novém postupu vede pacientky do ambulancí plastických chirurgů s požadavkem jen o operaci víček. Posice estetického chirurga je pak složitější, protože musí pacientce pomalu vysvětlovat, že hlavní příčinou stárnoucího výrazu očí je uvolňování kůže nejen víček, ale i čela. Pacientka pak ztrácí jistotu, začíná se domnívat, že lékař tento placený výkon nabízí z ekonomických důvodů a že jej není třeba, třeba právě proto, že například její přítelkyně tuto operaci nemá a že tedy jí nepotřebuje ani ona. Pacientka si neuvědomuje, že povinností každého chirurga by mělo být především všeobecné vysvětlení jak odstranit problém vzhledu pacientky a nikoliv jen její příkaz: „udělejte mi blefaroplastiku!“.
Většinou lékař vysvětluje pacientce, že se jí snaží jen říci povšechně co je dobré ohledně operování kolem očí už jenom proto, aby mu později po operaci nemohla vyčítat, že jí lékař nevysvětlil všechny možnosti kolem této problematiky. Operace čela by se totiž měla provádět vždy před operací víček a to hlavně horních. Je to z toho důvodu, že by se právě mohlo stát, že je kůže víček odebrána relativně moc a „liftem“ čela by už nemuselo dojít k dovření oční štěrbiny.
Na lifting čela chodí i mladé pacientky též kvůli zvýšení posice obočí a nebo kvůli zvýšené tvorbě mimických vrásek. Vráskotvorné svaly čela a krajiny nad kořenem nosu se totiž při operaci čela rozrušují tak, aby jejich funkce již tolik nevytvářela vrásky.
Závěrem lze jen doporučit: Nechte si vždy řádně vysvětlit všechny typy operací a možnosti, které Vám estetický chirurg může nabídnout, všechna pro a proti. Endoskopicky asistovaná operace zvaná lifting čela, nebo obočí je dnes téměř již rutinní operací na pracovištích vlastnících operační endoskop a zkušeného plastického chirurga s estetickou erudicí. Vše si nechte řádně projít hlavou a nenuťte se do operací jen proto že jsou na první pohled jednodušší, méně náročnější, nebo levnější. Vyberte si vždycky to, co specialista uzná za nejvhodnější.
Vše ohledně estetické chirurgie se dovíte na internetových stránkách www.estetickaporadna.cz .
MUDr.David TOMÁŠEK 602(4,8)303877
Centrum estetické plastické chirurgie
Pracoviště Praha - Antala Staška 80
140 46 Praha 4,Krč
tel. - 261006263,5(i fax)
tel. – 607990077
Pracoviště Pardubice – Na Okrouhlíku 1781
tel. – 46665894
tel. – 728570735
Pracoviště Slaný
Tel. 312575224
www.datom.cz/plastika, www.estetickaporadna.cz .
E mail plastika@datom.cz
mariana zaslal(a) v 6.8.2007 19:07: