Moderní prsní implantáty 

Vhodný výběr implantátu podstatně ovlivňuje krátkodobé i dlouhodobé výsledky zvětšení (augmentace) prsu. V prvních 5 letech jsou komplikace způsobené implantáty příčinou 1/3 všech reoperací.

Implantáty se rozlišují povrchem, obalem, obsahem a formou – tvarem.

Povrch implantátu

Povrch je u většiny implantátů ze silikonu, výjimku tvoří implantáty potažené velmi tenkým titanovým filmem (nejsou již na trhu) a implantáty s polyuretanovým povrchem. Používají se jen velmi zřídka proto, že srůstají s okolím tak silně, že jsou prakticky neodstranitelné.

Povrch může být hladký nebo drsný. Celá řada studií potvrzuje, že implantáty s drsným povrchem mají nižší výskyt tvorby kapsulí ( Baker III a IV). Drsnost povrchu je u každého výrobce jiná a každý tvrdí, že jeho povrch nejlépe zabraňuje tvorbě kapsulí.

Obal implantátu

Obal implantátu je vždy ze silikonu. Může být jedno – nebo vícevrstevný. Teoretická výhoda vícevrstevných obalů nebyla klinicky potvrzena.

Obsah implantátu

Obsahem implantátu je buď silikon, fysiologický roztok či hydrokoloidní tekutina. Implantáty s hydrokoloidním obsahem jsou používány zřídka a není proto třeba se jim věnovat podrobně.

V Evropě se používá z 96% implantátů naplněných silikonem a cca 3% fysiologickým roztokem. Estetické výsledky u implantátů naplněných fysiologickým roztokem jsou vždy horší, než u implantátů naplněných silikonem.

Dříve bylo používáno tekutého silikonu, nyní se používá tzv.kohezivní gel (silikon tvoří dlouhé řetězce). Výhodou této náplně je její poměrná tuhost- nevytéká při eventuelním porušení obalu (silicon bleeding) Nevýhodou (velmi relativní) je vzhledem k vyšší tuhosti nutnost delších operačních řezů. Implantáty jsou různě naplněny od 80 do 100%, ty méně kvalitní obsahují ještě menší množství silikonu. Nedostatečně naplněné implantáty, hlavně ty s drsným povrchem, jsou hlavní příčinou tvorby záhybu (žebrování) na kůži pod implantátem ( rippling). Původní implantáty měly kulatý tvar a i dnes se používá převážně tohoto tvaru.

Tvar implantátu

Již v osmdesátých letech minulého století se objevily implantáty oválného – anatomického tvaru, ale nebyl o ně zájem. V devadesátých letech zahájila firma McGhan- nyní Inamed- masivní kampaň na použití těchto implantátů. V současné době nabízí tato firma 16 různých tvarů implantátů.

Teoretické výhody oválných implantátů jsou zřejmé - přirozenější tvar, měl by vytvářet lepší formu prsu u delšího hrudníku či lehce povislých ňader. Jejich nevýhodou je poměrně vysoká cena, musí být umístěny přesně, kapsa vytvořená pro implantát nesmí být příliš veliká – implantát by se mohl otočit. V praxi však vidíme, že i malý tlak mění oválnou formu na kulatou a veškerý efekt tak může být pouze minimální či dokonce žádný.

Tak intenzívně na těchto stránkách diskutovaná otázka trvanlivosti implantátů se nedá jednoznačně zodpovědět. Není pravdou, že polovinu implantátů je nutno již za 5-8 let vyměnit, zrovna tak jako není pravdou, že se moderní implantáty vůbec vyměňovat nemusí. Je nesporné, že kvalitní implantát vydrží déle, jak méně kvalitní. Jako u každého materiálu i u implantátů dochází k jeho opotřebování a trvanlivost je hlavně závislá na mechanickém namáhání. U žen hodně se pohybujících, sportujících a hlavně pak hrajících tenis, je opotřebování rychlejší. Dochází k nerovnoměrnému ztenčení obalu a z toho rezultující tvorbě malých trhlin. Tyto trhliny vedly u silikonu k jeho vytečení z obalu a změně tvaru prsu. U kohezivního gelu toto nebezpečí nehrozí. Domnívám se, že skutečnou příčinou ruptur implantátů je však jejich poškození během operace. Největší studie o implantátech udává rupturu implantátů, jako příčinu reoperace v prvních 6 letech u 1% pacientek! ( Fa mentor – více jak 80.000 pacientek)

Také firma Inamed dává na implantáty s kohezivním gelem 10letou záruku.

Jak je patrno z tohoto stručného přehledu, celá řada technických faktorů ovlivňuje výběr implantátů. Ten nejdůležitější jsem si však nechal nakonec – je to faktor lidský – zkušenost chirurga a jeho estetické cítění.

MUDr. Michael Entner