Ozónová terapie 

Novinkou ve světové medicíně je vysoce efektivní aplikace lékařského ozonu pro léčebné účely OZONOTERAPIE - OZONETHERAPY. Rozvoj této metody probíhá více jak 100 let. V současné době OZONOTERAPIE představuje ve světě pro lékařská pracoviště vysoce efektivní prostředek s širokým spektrem působení.

Jde o multidisciplinární metodu doplňující klasické léčebné postupy. Používá se pro léčbu ischemických stavů, chronických infekcí, poruch imunitního systému, alergických chorob, nemocí dýchacích cest, neurologických onemocnění, chronických degenerativních chorob a mnoha dalších onemocnění. Pro svůj regenerační a energetický efekt je používána ve sportovní medicíně. Je používána při léčbě bolesti. Velmi dobrých výsledků se dosahuje v geriatrii. Úspěšně přispívá k léčbě nádorových onemocnění. Je jednou ze základních terapií lázeňských domů a klinik pro detoxikaci a revitalizaci organizmu pacientů s civilizačními a únavovými problémy.

Bouřlivý rozvoj této terapie v posledních letech byl stimulován hledáním nových léčebných postupů, které dokáží likvidovat viry, bakterie a spory rezistentní na stávající antibiotika a hledání způsobů likvidace buněčného stresu, který je iniciátorem velkého množství těžkých chorob.

Tento zájem o OZONOTERAPII byl odstartován stanoviskem celosvětové ozonové asociace INTERNATIONAL OZONE ASSOCIATION organizací s celosvětovou působností založenou v roce 1973, která se zabývá všemi aspekty působení a využití ozonu na zemi. Sdružuje výzkumné ústavy, university, vědce, lékaře, inženýry, systémové projektanty, technology, výrobce a uživatele využívající vlastnosti ozonu a různých forem kyslíku. V roce 1983 na šesté celosvětové konferenci IOA konstatovala:

"Ozón odstraňuje viry a bakterie z krve, stimuluje …

Úspěšně používaný na:

AIDS, herpes, hepatitidu, mononukleózu, cirhózu jater, sněť, kardiovaskulární nemoce, arteriosklerózu, vysoký cholesterol, rakovinné nádory, lymfomatozu, leukémii.

Vysoce účinný na:

Rheumatoidní a jiné artritidy, alergie všech typů, zlepšení sklerózy multiplex, zlepšení Alzheimrovy nemoci, senility, Parkinsonovy nemoci.

Efektivní na:

Proctitidu, kolitidu, prostatitidu, únavové syndromy, detoxikaci organismu, kandidózu, trichomoniázu, cystitidu.

U povrchové aplikace účinný při léčbě:

Trudovitosti, popálenin, bércových vředů, otevřených rán, poranění, ekzémů, plísňových a houbových infekcí.

24 - 25. května 1983 Šestá světová ozónová konference Washington, D.C., 412 strana protokolu: "lékařské aplikace ozónu."

Ozónová terapie

Užití:

Biochemické působení na viry, bakterie a plísně

Baktericidní působení spočívá v rozrušení struktury obalů kapsidů peroxidací fosfolipidů a lipoproteinů. Pak teprve dochází k vazbě na DNA nebo RNA. Rozdíl v působení na vyšší organismy spočívá v tom, že ozon je při stoupající dávce dříve toxický pro infekční zárodky než pro člověka. V některých případech se mechanismus vlivu ozonu vysvětluje také poškozením polypetidových řetězců a proteinů obalu. Toto může vést k poruše adhezívní schopnosti viru, přičemž se rozlomí DNA na dva díly a tím se výrazně ovlivní replikační schopnost viru.Tento efekt je tak významný, že existují již práce prokazující vliv ozonu i na viry HIV. Pochopení baktericidního efektu dokresluje i proces při fagocytose.Všechny granulocyty obsahují histamin a enzym peroxidasu. Chronická infekce vzniká tehdy, nemohou-li leukocyty tvořit dostatek peroxidů, aby mohly zabíjet bakterie a viry. Ozonizací dodané peroxidy působí synergicky s týmiž, vzniklými intracelulárně. Fagocytosa a odstraňování pohlceného materiálu v bílých krvinkách je proces, který vyžaduje energii. Proces, který je spjat s výraznou stimulací leukocytární respirace a metabolismu glukosy. I do těchto procesů ozon příznivě vstupuje. Některé práce ukazují, že buňky které jsou napadány viry, vytváří radikály kyslíku, aby tyto viry ze svého těla vyhostily. Zdá se, že viry jsou zneškodněny radikály kyslíku a bakterie peroxidem vodíku, který vzniká ve fagocytárních vakuolách.

Hlavní efekty:

Biochemické působení na prokrvení

Zlepšení průtokových vlastností erytrocytů. Odstraňuje se řetízkování erytrocytů – červených krvinek (RBG) a dochází k jejich rovnoměrnému rozptýlení. Ovlivněním membrán se zvyšuje jejich flexibilita a tím i zlepšení průtokových vlastností a transportu kyslíku.Pružnější krvinky se protlačí do menších cévek, mikrokapilár. Protože krvinky nekolují v krvi v hloučcích ale rozptýleně, zvětší se obrovsky jejich celková plocha a kyslíku se přenese více, zvýší se parciální tlak kyslíku ve tkáni (PO2). Nakonec i to, že jsou erytrocyty rozptýlené, znamená prevenci proti embolizacím.

Aktivace enzymů, které se podílejí na odbourávání nadbytečných radikálů a oxidantů. Dochází ke spuštění kaskády ochranných enzymatických procesů.

Enzymová aktivita je nejlépe patrná z glutathionového systému. Glutathionoperoxidáza – Glutathionoreduktáza – Gluthioáza. Celkové množství gluthotionu se nemění, takže se nenarušuje bilogická rovnováha systému.

Zdravý lidský organismus představuje správnou činnost celého komplexu buněčných systémů. Správná činnost těchto buněčných systémů je závislá na správné činnosti jednotlivých buněk. Je známo, že buňky našeho organismu jsou poškozovány stresem, znečistěným prostředím, výživou, nemocemi a mnoha dalšími faktory. U poškozených buněk dochází ke změně enzymových mechanismů zodpovědných za energetické systémy a ochranné mechanismy před přemírou oxidace a volnými radikály na buněčné úrovni. Nejúčinnější likvidací těchto problémů je stimulace a obnova přirozených enzymových mechanismů na buněčné úrovni. Likvidace těchto problémů náhradou přirozenými nebo syntetickými vitamíny,antioxydanty, enzymy nebo koenzymy mnohdy vedou ke zhoršení přirozeného enzymového buněčného cyklu.

Hlavní efekty:

Biochemické působení na imunitní systém

Ozon působí na lymfocyty, což vede k indukci interleukinu 2, gama-interferonu a TNF. Sledováním lymfocytů T4 a T8 byl prokázán imunostimulační efekt u mnoha infekcí, včetně virových. V neposlední míře byl pozorován účinek na trombocyty zásahem do mechanismu srážlivosti i  funkce prostaglandinů. Trombocyty mají funkci i při alergických zánětlivých stavech, u autoimunních chorob a při hojení ran.

Velice často se podaří vypěstovat bakterie, které přežívají nitrobuněčně. Ukazuje se, že tyto bakterie mají význam u mnoha chorob, např. arterioskleróze, ale i třeba arthroze, či některých malignitách. Tato onemocnění významně vyčerpávají imunitní systém. Ozon jako plyn, který má vliv na bakterie, viry a plísně proniká do buněk zcela bez problémů. Má proto velký význam u nitrobuněčných infekcí. Imunitní a centrální nervový systém mají mnoho společného. Používají řadu stejných receptorů a mediátorů. Společná je i jedna z jejich základních charakteristik. Oba systémy po narození teprve dozrávají a vyvíjejí se pod vlivem impulsů, které dostávají z vnějšího i z vnitřního prostředí. Oba se celý živost učí a jejich paměť je základním faktorem regulace jejich činnosti. Když není dostatek správných podnětů, systém nefunguje.

Výsledky roční klinické studie 120 pacientů se zhoršenou imunitou po absolvování ozonové terapie.

Buněčná revitalizace – Energetický vliv. Upravuje oxidativní dekarboxylaci pyruvátu ve vztahu k tvorbě acetylkoenzymu A. Dekarboxylace pyruvátu představuje centrum lidské intermediální látkové výměny. Probíhá za pomoci multienzymatického komplexu 3 enzymů a 5 koenzymů, které jsou uloženy na vnější mitochondriální membráně. Mitochondrie jsou odpovědné za energetický chod buňky.

Dojde k aktivaci mitochondriálních dýchacích řetězců oxidací NADH nebo cytochromem C. Vlivem O3 se NADH oxiduje na NAD s následným oživení cytrátového cyklu. Tím se opět zlepší základ metabolismu látkové výměny.

Dochází k aktivaci oxidace glukoso-6-fosfátu a tím ke stimulaci glukózového buněčného cyklu který je nejdůležitějším zdrojem energie ve formě ATP pro aerobní buňky. Při dostatku kyslíku , tedy při aerobním režimu se metabolizuje glukóza na pyruvát a z 1 molekuly glukózy vzniká 36 molekul ATP.

Při nedostatku kyslíku nebo buněčném stresu (nedostatku volné energie) dojde k anaerobnímu metabolismu glukózy, kdy vzniká kyselina mléčná a jen 2 mol ATP z 1 molekuly glukózy, tedy 18 x méně.

Nejlépe je již energetický vliv propracován u mozkových ischémií. Nedostatek ATP v ischemickém ložisku (následek přesmyku aerobní glykolýzy na anaerobní) způsobuje depolarizaci buněčných membrán a selhání elektrického potenciálu. Podaří- li se do ložiska dostat dostatek energie zvyšuje se nabídka k tvorbě ATP. Účinek se projevuje hlavně v oblasti ischemického polostínu, kde je v tu dobu nízký, ale dosud zachovaný průtok krve. Stabilizací membrán, jejich fosfolipidů se zmenšuje riziko nekrózy tkáně. Zlepšuje se funkce NA/K pumpy a CA++ ATP dependentních kanálů. Tato teorie o ischémii nervové buňky platí obecně o všech buňkách.

Větší množství ATP (energie) umožňuje buňkám obnovit nebo zlepšit základní buněčné funkce.

Zlepšení průtokových vlastností erytrocytů. Odstraňuje se řetízkování erytrocytů – červených krvinek (RBG) a dochází k jejich rovnoměrnému rozptýlení. Ovlivněním membrán se zvyšuje jejich flexibilita a tím i zlepšení průtokových vlastností a transportu kyslíku.Pružnější krvinky se protlačí do menších cévek, mikrokapilár. Protože krvinky nekolují v krvi v hloučcích ale rozptýleně, zvětší se obrovsky jejich celková plocha a kyslíku se přenese více, zvýší se parciální tlak kyslíku ve tkáni (PO2). Nakonec i to, že jsou erytrocyty rozptýlené, znamená prevenci proti embolizacím.

Zvýšení 2,3 difosfoglycerátu (DPG) způsobí změny B-řetězců hemoglobinu a zlepšení výdeje kyslíku na periferii. Změní se vazba kyslíku na hemoglobin a kyslík se volně ukládá do tkání. Z erytrocytů je tak schopno se uvolnit do tkání více kyslíku. Tak masivních změn se nikdy nedosáhne pouze inhalací kyslíku. Částečně lze tohoto efektu dosáhnout v hyperbarické kyslíkové komoře. Při klinické demonstraci těchto účinků byl sledován arteriální (tepenný) perciální tlak kyslíku a také hladina kyseliny močové (UA), která udává míru oxidantů v krevním oběhu.