Rekonstrukci prsu musí v první řadě doporučit onkolog, který rozhodne, za jak dlouho po odstranění tumoru je možné prs rekonstruovat.
 |
Před rekonstrukcí |
K jeho rekonstrukci můžeme použít buď umělý implantát nebo vlastní tkáň. Volba metody závisí na lokálním nálezu a celkovém stavu pacienta.
Pokud po odstranění prsu zůstala část jeho kůže nebo se prs odstranil jen částečně, můžeme prs jednoduše vyplnit silikonovým implantátem, který se většinou vkládá pod prsní sval. Pokud byl odstraněn prs celý a chybí nadbytek kůže, pomůžeme si kožním odběrem z okolního místa. Vytvoříme kožní lalok, který přesuneme do místa, kde chceme prs vytvořit. Do takto vytvořené kožní kapsy pak teprve můžeme vložit implantát. Kožní lalok je možno posunout ze zevní části hrudníku (thoracodorsální lalok) nebo z místa pod prsem (skin advancement). Tyto kožní laloky jsou vhodné pro rekonstrukci menších prsů, kdy vložený implantát nevyvíjí velký tlak na vytvořenou kožní kapsu.
Pokud však chceme vytvořit větší prs, je výhodnější použít místo implantátu vlastní tkáň pacienta ze vzdálenějšího místa, kde je v nadbytku a lépe se modeluje do přirozeného tvaru. Vlastní tkáň má oproti implantátu také výhodu v tom, že nehrozí riziko kapsulace a není nutná její výměna po určité době jako v případě implantátu.
 |
Po rekonstrukci |
K rekonstrukci prsu vlastní tkání se používá tkáň v podobě kůže s podkožím odňatá z oblasti břicha pod pupkem. Celá tato tkáň se přenese do místa na hrudníku, kde plánujeme vytvořit nový prs, a tady se vymodeluje do žádoucího tvaru. Aby tato tkáň přežila, musí mít svoje cévní zásobení, kterým proudí do přenesené tkáně krev, a lalok se tak vhojí do nového místa. Tkáň na břiše může být vyživována cévami procházejícími přímým svalem břišním, který leží pod přenášenou tkání. Lalok se přerotuje na hrudník i s částí přímého břišního svalu a cévy, které k němu vedou, se nepřeruší a zajistí tak jeho přežití. Nevýhodou této metody může být narušení části přímého břišního svalu a následné oslabení břišní stěny.
Výhodnější, ale technicky náročnější metodou je volný přenos tkáně pomocí mikrochirurgické techniky. Z břicha se odebere tkáň jen s částí přímého břišního svalu a cévní stopka laloku se přeruší. Celá tkáň se přenese na hrudník, kde se přerušené cévy laloku napojí na příjmové cévy pod žebry, a krev mezi mimi může začít proudit. K takovému spojení cév se používá speciální šití, které nelze vidět pouhým okem, a proto se tato část operace provádí pod mikroskopem a s použitím speciálního instrumentária.
 |
Před rekonstrukcí |
Technika volného přenosu tkáně je technicky i časově náročnější a pro pacienta znamená větší zátěž než u rekonstrukce silikonovým implantátem. Pacientka před operací proto musí být v dobrém zdravotním stavu, aby během operace nebo po operaci nenastaly vážnější komplikace.
Po rekonstrukci prsu pacientka zůstává několik dní na jednotce intenzivní péče a pak je přeložena na standardní oddělení. Klidový režim se doporučuje asi jeden měsíc a pak se zvolna povoluje fyzická zátěž.
S odstupem času se často provádí ještě úprava zdravého prsu tak, aby oba prsy vypadaly stejně. Provádí se i rekonstrukce prsní bradavky pomocí kožních lalůčků z místního materiálu na vytvořeném prsu. Pro získání věrohodnější barvy prsního dvorce můžeme použít barevné tetování.
Řešení onemocnění ženského prsu s jeho následnou rekonstrukcí vyžaduje spolupráci mammologa, onkologa a plastického chirurga. Plastický chirurg by měl na základě doporučení specialisty vybrat nejvhodnější metodu rekonstrukce prsu s ohledem na co nejlepší výsledek operace a zároveň na minimalizaci rizik pro pacienta.
 |
Po rekonstrukci |
Rekonstrukce prsu po jejich odstranění hradí zdravotní pojišťovna.
Autor: MUDr. Roman Kufa
XXX zaslal(a) v 1.1.2008 18:04: