Vše, co chcete vědět o augmentaci

Publikováno: 6.4.2010. Aktualizováno: 25.11.2011

Prsa jsou a v minulosti vždy byly hlavním symbolem ženskosti a plodnosti, jak to vidíme již u výtvorů (maleb a sošek) dávných civilizací, přes dokonalé antické sochy až po řadu současných uměleckých děl. Není proto divu, že každá žena úzkostlivě dbá na to, aby právě její prsa splňovala onen symbol antické krásy, čemuž ovšem vrozené předpoklady, mateřské povinnosti , věk a gravitace kladou značné překážky. Výsledkem je, že opravdu dokonalá prsa vidíme většinou jen u některých mladých žen kolem 20 let, které ještě nerodily a kterým byla nadělena ta správná velikost i tvar. Ostatní nezbývá než pro vylepšení svého poprsí něco udělat

Ze čtyř hlavních tvarových odchylek, s nimiž se setkáváme a kterými jsou příliš malá prsa, příliš velká prsa, prsa pokleslá a prsa asymetrická, se tento článek chce věnovat první z nich – tedy korekci příliš malých prsou. Tato odchylka je vůbec nejčastější a trápí samozřejmě mladé ženy, někdy méně, někdy více oprávněně. V případech, kdy žena nemá prsa téměř žádná, je snaha o korekci snadno pochopitelná. Myslím, že většina čtenářek už pojmy zvětšení prsou, augmentace, silikonové implantáty zná, přesto se podívejme na celou problematiku poněkud komplexněji.

Jaké má (mladá) žena možnosti dosáhnout zvětšení svého poprsí bez operace?

Není jich mnoho, ale jisté možnosti zde jsou: především nošení vhodné podprsenky, dále cvičení prsních svalů, které vede k optickému zvětšení prsou, dobrá péče o pokožku a také správné držení těla. Ukáží-li se tyto postupy nedostatečné, je třeba se smířit s operací, která spočívá v zavedení implantátů. V Evropě se zdaleka nejčastěji používají implantáty silikonové s tzv. vysoce kohezivním gelem, který ani při ( náhodném a málo pravděpodobném) porušení pouzdra implantátu nevyteče, ale zůstává na místě.

V USA je situace jiná. Tam vznikla v první polovině 90. let kampaň, vedená především právníky s cílem dokázat škodlivost silikonu pro lidské tělo a tím své klientky a také sebe výrazně obohatit. Regulační úřad FDA zakázal užití silikonových implantátů a povolil pouze implantáty se solným roztokem tělu vlastním. V rozsáhlých studiích se během více než deseti let vyloučilo jakékoli škodlivé působení silikonu na lidské tělo (vyrábějí se z něj např. i některé srdeční chlopně) a v roce 2006 FDA použití silikonů opět povolil. Přesto zůstává celosvětově jakási pachuť a stále se opakující obava, zdali silikonové implantáty nemohou přece jenom tělu škodit. Přes obrovskou snahu nebylo dosud nic prokázáno. U jiných implantátů je situace poněkud jiná, např. polyuretanové, hydrogelové či implantáty ze sojového oleje nejsou zdaleka tolik otestovány a autor by byl v jejich užití raději velmi opatrný. Implantáty se solným roztokem jsou sice taky bezpečné, ale tvarově a esteticky slabší. Před operací je nutné interní předope ační vyšetření, raději i ultrazvuk prsou či mammografie.

V den operace musí být klientka několik hodin nalačno, nesmí být nijak akutně nemocná a nesmí mít menses. Také nesmí brát léky snižující srážlivost krve, jako je např. Acylpyrin a jiné. Při konzultaci je naplánována v zásadě hlavně velikost a tvar implantátů, které nejlépe splní estetickou představu. Mimo spíše výjimečné případy autor preferuje kulaté implantáty s texturovaným povrchem, které by měly zpozdit tvorbu tzv. kapsuly. Drtivá většina implantátů se pohybuje mezi 200 – 300 ml s různými výškovými profily. Důležité je rozhodnutí o umístění implantátů pod žlázu nebo pod sval. Pod žlázu jsou implantáty vkládány mnohem méně často, spíše u silnějších žen s vyšší vrstvou podkoží, která skryje okraje implantátu. Typické je uložení pod prsní sval, které vytváří přirozenější přechod do horního pólu prsu, prsa vypadají celkově přirozeněji, kapsula se tvoří později a dochází k menšímu kontaktu s prsní žlázou. Nevýhodou je větší bolestivost daná nutností částečného uvolnění prsního svalu.

Další důležitou otázkou  je cesta, která se použije k zavedení implantátu. Mimo výjimečnou a vzácně prováděnou cestu přes pupek a již poněkud zastaralou cestou z podprsní rýhy jsou dva nejčastější přístupy z podpaží, kdy na hrudníku není vůbec žádná jizva nebo z řezu kolem dolní poloviny prsního dvorce, kde je jizva velmi nenápadná. Při konzultaci je nutné se zmínit i o možných komplikacích. Bezprostředními komplikacemi jsou pooperační krvácení a hematom, případně komplikované hojení rány – naštěstí velmi vzácné většinou snadno řešitelné. Dále dochází poměrně často ke změně citlivosti bradavek v důsledku porušení nervů, která je naštěstí přechodná a odezní po několika měsících. Pozdní, zato téměř pravidelná, je tvorba tzv. kapsuly – pevného pouzdra v okolí implantátu, která je přirozenou reakcí na cizí těleso a může vniknout za několik měsíců, typicky ale za 10 -15 let. Pak je třeba implantáty i kapsulu operačně vyjmout a vložit implantáty nové. Operace samotná se provádí zásadně v celkové anestesii a trvá mezi 1- 2 hodinami. K implantátům jsou zavedeny tenké drény. Jednu až dvě noci po operaci tráví klientka na klinice, kde je pečlivě sledován její stav, je hlídána poloha implantátů, které se mohou odchýlit ze správné polohy s vynucenou operační korekcí, dále jsou podávány léky proti bolesti a zpravidla i antibiotika. Poté pacientka odchází z kliniky, nosí kvalitní tvarovací podprsenku po dobu 6 týdnů a provádí si pravidelné masáže prsou ke středním partiím a zpět. Toto je důležité pro zachování dostatečného prostoru pro implantát. Dále dochází každoročně ke kontrole prsů, implantátů i jizev, které mohou zcela vyzrát až za 1-2 roky. Správně zavedené implantáty by neměly být pohledem ani pohmatem rozeznatelné, pacientka by si je neměla uvědomovat, tvar prsů by měl být přirozený.

V poslední době se prudce rozvíjí metoda zvětšování prsou vlastním tukem či kmenovými buňkami odebranými z jiné části těla. U menších zvětšení mají již někteří autoři pozoruhodné výsledky, zatím se ale nejedná ani o metodu rutinní ani o metodu bez všech rizik. Možná v blízké budoucnosti bude ale situace jiná.

Na závěr několik doporučení

  1. Augmentace implantáty není malou operací a u mladých žen, které mají téměř normální prsa a mateřství před sebou, je lépe s operací vyčkat, i když těhotenství a kojení s implantáty nejsou problémem.

  2. Menší implantáty působí v budoucnu menší problémy, větší naopak větší. Snažme se proto dosáhnout kýženého efektu spíše menšími implantáty

  3. Je dobré se zajímat o renomé kliniky a zkušenosti operatéra, protože nezdar při augmentaci se obtížně napravuje a často se neobejde bez následků. Právě zdánlivá jednoduchost a rychlý efekt operace způsobily, že operaci provádělo a provádí značné množství lékařů s dobrou reklamou ale nedostatečnými zkušenostmi. 4. Na druhé straně, je-li Vaše poprsí opravdu hodně vzdáleno velikostí i tvarem tomu, co byste si představovala, neváhejte. Augmentace je jedna z vůbec nejčastějších operací z oboru estetické chirurgie, přinášející ženě okamžité a dlouhodobé uspokojení.

Autory článku jsou prof. Pavel Brychta, CSc. a MUDr. Petr Pachman

Nejčastěji kladené otázky