Traumatická poranění

Dělí se na ztrátová poranění, poranění nervů a poranění šlach.

1. Ztrátová poranění

Rekonstrukce palce

Funkčnost palce je velmi důležitá, zajišťuje 40% z funkčnosti celé ruky. Jeho ztráta je proto jedním z nejzávažnějších ztrátových poranění. K rekonstrukci palce se dnes používají s velkou výhodou mikrovaskulární metody. Jejich základní princip spočívá v tom, že chirurg pod mikroskopickou kontrolou našije cévy implantované části na cévy v původní oblasti.

Mikrochirurgické metody:

Revaskularizace a replantace

Poraněný palec je upraven tak, aby byl schopen replantace. Kostní úlomky se odstraní, a pokud zranění vyžaduje, dojde k odstranění poškozené tkáně, a palec je zkrácen. Jestliže by chirurgové neodstranily tkáň, která je zraněním zničená, mohlo by dojít k trombózám (ucpávkám cév) a k úplné ztrátě palce. Poté jsou kosti k sobě zafixovány osteofytickými dráty, které úlomky zpevňují a tvoří oporu pro hojící se kost. Mikrochirurgicky se napojí cévy a nervy. Palec ruky je z estetického i funkčního hlediska naprosto dokonalý, jediný patrný nedostatek je, že je mírně zkrácený. Lidé pomáhající při úrazu, u kterého dojde k amputaci, by měli postupovat tak, aby lékaři co nejvíce usnadnily možnou replantaci. Amputovanou část je nutné obalit vlhkým kapesníkem, nebo vatou. Tím předejdeme zasychání tkáně na okraji rány. Poté je vhodné amputát uložit do ledu, ale nesmí dojít k jejich přímému kontaktu. Přenos II. prstu z nohy je podobnou metodou.

Osteoplastická rekonstrukce volným čínským lalokem

Volný čínský lalok představuje kožní lalok z míst s přebytkem kůže, ze kterého modelujeme chybějící prst. Lalok je poté pomocí mikrochirurgických metod přišit k místním cévám.

Twisted two toes

Tato metoda využívá rovněž mikrochirurgii při přenosu části prstu z palce na noze a části z II. prstu nohy. Palec na noze se vymodeluje ze zbytku obou prstů. Výsledkem je estetická a funkční ruka a estetická, ale čtyřprstá noha.

Nemikrochirurgické metody:

Nemikrochirurgické metody spočívají v tom, že k vytvoření palce používáme struktury v okolí a díky jejich elastičnosti vytahujeme a modelujeme i jejich cévní a nervové zásobení.

Prodloužení dle Mateva

Do části rozseknuté kosti se chirurgicky upevní jedna část distraktoru (vnější aparát na roztahování kostí) a dílčí šroub se umístí do druhé části kosti. Distraktor je umístěn zevně a skládá se hlavně ze závitu, kterým se reguluje rozpětí dvou šroubů. Po tomto zaváděcím výkonu opouští pacient nemocnici a dochází pouze na ambulantní kontroly s odstupem 2, 4 a 6 týdnů. Pacient si má otočit šroubem distraktoru o čtvrt otočky za den. Tento posun znamená prodloužení o O,7 mm denně. Lékař pacienta poučí, že pokud během prodlužování ucítí bolest nebo nepříjemný pocit, musí s procedurou přestat. Mezi dvěma kostmi se postupem času vytvoří primitivní kostní hmota, u které ještě podpoříme kostnatění vložením štěpu z lopaty kosti kyčelní.

Rekonstrukce místními laloky

Kožní lalok se vytváří vytahováním a modelací kůže v oblastí předloktí.

Pollicizace palce

Přetažení II. prstu do opozice. Ten potom funkčně nahrazuje palec. Chirurg sesekne záprstní kůstky, čímž dojde ke zkrácení II. prstu. Poté rotuje s kostí o 120 až 160 stupňů. U ztrátových poranění se na rotovaný ukazovaček našijí svaly a šlachy z předešlého prstu.

2. Poranění šlach

Na ruce může poranění šlach způsobit ztrátu funkce svalů ohýbačů a také svalů natahovačů prstů.

a) Poranění ohýbačů:

Vyšetření: Tříčlánkové prsty (všechny kromě palce) mají dva ohýbače. Ty respektují vzájemné anatomické vztahy, podle kterých můžeme určit, které šlachy jsou poraněné.

Terapie: Lékař šlachy buďto sešije, nebo provede jejich plastiku.

K rekonstrukci šlach se dnes používají šlachové silikonové válce, které jsou vloženy na místo šlachy. Po několika měsících se kolem válce přirozeně utvoří šlachové pouzdro. Silikon je opatrně vyjmut a do šlachové pochvy se vloží miniaturní šlachový štěp. Tělo si následně samo dotvoří chybějící část šlachy. Tato metoda je ale velmi náročná na rehabilitaci a spolupráci s pacientem.

Anestézie: Ošetření se provádí v lokální anestézii a nebo svodné anestézii, která znecitliví dráhu nervů celé paže. U dětí je lépe volit celkovou anestézii.

Rehabilitace: Rehabilitace je jednou z nejdůležitějších součásti terapie. Dnes se dává přednost takzvané časné rehabilitaci, kdy pacient už druhý den po operaci provádí pasivní cviky. To znamená, že sám aktivně šlachu nezatěžuje, ale používají se pružné tahy na odlehčení šlachy. Tím se také předejde komplikovaným srůstům, které hybnost prstu omezí. Takovéto pasivní pohyby zajišťuje jednak už výše zmíněná dynamická dlaha a nebo se na malé háčky na nehtech zavěsí gumičky. Rehabilitace s aktivním pohybem bez odporu se zahajuje po 3 až 4 týdnech a s odporem po 5 až 6 týdnech. Šlachy jsou plně zhojené zhruba po 3 měsících.

Výsledky terapie: Šlacha má tendenci při svém porušení srůst s okolní tkání nebo kostí. Tím dojde k omezení hybnosti v kloubu. Při správně vedené terapii u spolupracujícího pacienta dosahujeme plného zhojení. Komplikace může nastat častěji u indikovaného zranění nebo u silně pohmožděné tkáně. Také špatná spolupráce pacienta vede k omezení hybnosti šlachy. Lékař by měl kontrolovat, zda pacient správně rehabilituje a zda se šlacha hojí podle všech předpokladů.

b) Poranění natahovačů:

Anatomicky se natahovače od ohýbačů liší hlavně plochým průřezem. K porušení natahovačů může dojít při chronickém onemocnění kloubů, protože tyto šlachy jsou ve velmi blízkém kontaktu s kostmi a podkožím. Chronický zánět je naruší, a tak i při běžné zátěži může dojít k jejich přetržení.

Terapie: Princip včasného sešití platí i u natahovačů. Pokud k němu nemůže dojít, je na řadě rekonstrukční výkon. I pro rekonstrukci platí podobné techniky. Není však nutné vkládat silikonové implantáty na dotvoření šlachové pochvy. U některých typů poranění není nutné šlachu sešívat, šlacha je při vhodné rehabilitaci schopna srůst sama.

Rehabilitace: Při pooperační léčbě u natahovačů se zaměřujeme především na prevenci srůstů. Anatomicky je šlacha velmi těsně přilehlá k podkoží a ke kostem, a proto zde ke srůstům dochází daleko častěji. Při časné rehabilitaci volíme dynamickou dlahu, která zpevňuje ruku až po zápěstí a od konečků prstů je natažena pružná guma. Ta nahrazuje natahovací schopnost šlachy, a tím jí odlehčuje práci. Další princip je postupné zatěžování šlachy, při kterém nejprve pracuje šlacha bez odporu a poté s odporem.

Speciální poranění natahovačů posledního článku se nazývá kladívkový prst. Jedná se o časté poranění u volejbalistů a basketbalistů. Pacient není schopen narovnat poslední článek prstu. U tohoto poranění pouze dlahujeme prst do extrémního natažení v postiženém kloubu. Chirurgická terapie kladívkového prstu je až sekundárním řešením.

3. Poranění nervů

Nervy jsou velmi křehké a k jejich poškození dojde hlavně ostrým nástrojem, tlakem, ale také při prudším natažení.

Jak se nerv chová po poškození?

Nerv je obalen tzv. myelinovou pochvou. Pokud dojde k přerušení nervu, dochází k odumření té části, která nemá spojení s mozkem. Ta část nervu, která je spojena s mozkem je schopna regenerace a může dorůst. Ke svému růstu používá myelinovou pochvu (obal) jako vodící tunel. Pokud je tato pochva také porušena, dochází pouze ke zbytnění konce nervu, který je spojen s mozkem.

Terapie: Při řezném poranění nervu je nutné využít mikrochirurgickou metodu, při které chirurg sešije nervové vlákno pod mikroskopem. Pokud dojde k velké ztrátě tkáně a našití nervu na sebe není možné, použije chirurg část nervu odjinud a našije je z obou stran na poraněný nerv. Při tomto postupu je nutné počítat se ztrátou citlivosti v oblasti nervu, který použijeme pro transplantaci. Nerv dorůstá do myelinové pochvy rychlostí 1mm za den. Při terapii útlaku nervu je nutné útlak odstranit. Poté, pokud není narušená myelinová pochva, dojde k samovolné regeneraci.

Rehabilitace: V lidském těle existují dva typy nervů – nerv aktivující sval k pohybu a nerv vnímající bolest, tlak a vibrace. Často ale existují smíšené nervy. Pokud dojde k přerušení nervu aktivující sval, je nutné udržovat sval aktivní, protože při dlouhodobé inaktivitě dojde k odumření tkáně. Také je velmi důležité udržet pohyblivost v kloubu, u kterého také inaktivita může způsobit zatuhnutí.

Anestézie: U menších nervů není nutná celková anestézie. Pokud však operujeme velké nervy ruky, je nutná celková anestézie. Děti operujeme raději vždy v celkové anestézii.

Vrozené vývojové vady:

Vrozené vývojové vady jsou jedním z důvodů, proč vyhledat pomoc chirurga. Horní končetina se u plodu vyvíjí ve 4. až 7. týdnu. Některé vrozené vývojové vady jsou dědičné a setkáváme se s nimi více či méně v celé rodinné linii (např. syndaktylie – srostlé prsty, polydaktylie – vícepočetné prsty). Onemocnění nebo užívání některých léků během těhotenství, respektive v jeho kritickém období (4. – 7. týden těhotenství), vede k deformitám končetin. Tento efekt byl prokázán u léku Tallidomid (sedativum a hypnotikum, k tišení nevolností těhotných žen, dnes se v ČR nepoužívá) a u některých cytostatik. K vrozeným deformitám může dojít i nešťastným zaškrcením končetiny pupeční šňůrou.

Po narození dítěte s vrozenou vývojovou vadou se vytvoří odborné konsilium, které se skládá z pediatra, genetika, plastického chirurga a fyzioterapeuta. Všechny tyto odbornosti se snaží předejít komplikacím, které vedou k zhoršení stavu, a snaží se o co nejlepší a nejkomplexnější terapii. Častá otázka, kterou si kladou nejen odborníci, ale také rodiče takto postižených dětí, je: Kdy nejlépe přistoupit k chirurgickému řešení? Dodnes neexistuje univerzální řešení. S pokrokem medicíny se ale posouvá operace do mladšího věku.

Pozitiva časné operace:

Negativa brzké operace:

Obecně se řeší tato otázka tak, že přebytečné části a části jejich deformace, které můžou negativně ovlivnit vývoj jiné zdravé části (např. nedovyvinutá kost v předloktí ovlivní další pohybový vývoj ruky a prstů), se operují velmi časně. Operace se naopak odkládá u tkání, u kterých se dále očekává růst, a je tedy lepší operovat ve fázi dokončeného růstu nebo v pozdějším věku, čímž omezíme počet reoperací na co nejnižší číslo.

Radiální aplázie

Nedovyvinutý nebo jen částečně vyvinutý kostěný základ vřetení kosti. Dělí se do tří stupňů:

Terapie: Hned po narození začíná konzervativní terapie s protahováním a dlahováním končetiny. Cílem je odstranění deviace ruky směrem k chybějící kosti (ruka je v zápěstí ohnuta v nejhorších případech do pravého úhlu). Poté následuje operace, při které se centruje zápěstí na kost loketní. Jedná se o dočasnou operaci ve věku 6 měsíců. Operace se provádí ze dvou přístupů ze strany od loketní kosti a z druhé strany od chybějící vřetení kosti. Uvolní se měkké tkáně a přetažením šlachy palce na vřetenní stranu dojde k vycentrování ruky. Zapěstí se potom zafixuje dráty. Po operaci je nutná dlouhodobá rehabilitace. Nejčastěji se bojíme znovuvychýlení ruky na stranu vřetenní kosti – tato komplikace po operaci se vyskytuje velmi často a je při ní nutná reoperace. Hybnost zápěstí je velmi omezená, ale funkce ruky daleko lepší něž v neléčeném případě.

Hypoplazie aplazei (málo nebo nedovyvinutý) palec

Nedovyvinutí nebo jen částečné vyvinutí palce sebou nese stigmatizaci nejen funkční ale i estetickou. Často bývá spojen s nedovyvinutím vřetení kosti, které jsme výše popsali. Během terapie se snažíme o dokonalou funkční náhradu, druhotný je požadavek na estetickou stránku operace. Cílem je, aby byl pacient po operaci schopen vytvořit tzv. špetku (postavit náhražku palce do opozice a spojit je s ostatními protilehlými prsty).

Pokud prst chybí úplně, používá se s výhodou přesun ukazováčku na místo palce. Končetina je potom čtyřprstá, ale je zde jeden prst, který je schopen opozice. Při operaci chirurgové převrátí šlachy II. prstu tak, aby byl tento prst schopný simulovat pohyby palce. Také odstraní růstovou chrupavkou v kosti pod prvním prstovým článkem, tak aby byl tento prst menší než ostatní prsty. Rodiče se zkrácení nemusí vůbec obávat, protože normální palec je prst tvořený pouze 2 články. Ostatní prsty jsou tvořeny 3 články, a proto i výrazné zkrácení kosti pod článkem prstu vede k běžnému tvaru ruky.

Jestliže se jedná jen o nedovyvinutí, můžeme palec domodelovat pomocí laloků v okolí. Důležité přitom je, zda obsahuje nedovyvinutý palec kost nebo ne. Laloky, které využíváme, jsou převážně z předloktí. S rozvojem mikrovaskulárních metod se vyvinula metoda přenesení prstu u nohy na místo palce ruky. U tohoto přenosu se nyní využívá nová metoda twisted two toes. Tuto metodu jsme popsali výše při traumatických zraněních palce. Zkráceně se tedy jedná o kombinaci replantace části palce nohy a části II. prstu na noze. Ze zbylých částí na noze vymodelují chirurgové palec, a dolní končetina je tedy čtyřprstá .

Načasování operace: Operace palce se provádí v období od 1,5 roku do 3 let. Snažíme se také předcházet psychickému traumatu při socializaci dítěte ve školním zařízení. Taky je nutná rehabilitace, která by měla připravit dítě k použití tužky jako nástroje pro psaní.

Rozštěp ruky

Tato vývojová vada by se dala popsat jako nedovyvinutí a nebo jen částečné vyvinutí střední části ruky. Jedná se o kůstky zápěstí a prostředníček. Pokud rozštěp nepůsobí výrazné funkční nebo estetické problémy, není nutná chirurgická terapie. Existuje typický a atypický rozštěp ruky. U typických případů chybí prostřední prst, ale rozštěp se netýká kostí dlaně. U atypických rozštěpů chybí i střední část dlaně a často se vyskytuje i spojení okolních dvou prstů.

Terapie: Defekt se uzavírá a dbá se na estetiku ruky, pokud není postižená funkce. Dále se operuje případná syndaktylie okolních prstů. Velký důraz se dává na vytvoření dostatečného pracovního prostoru mezi palcem a ukazováčkem. Operatérův cíl je, aby pacient vytvořil tzv. špetku (palec v opozici spojen do hrotu s ostatními prsty). Dílem se chirurg věnuje měkkým tkáním, které se snaží vymodelovat do přijatelného estetického tvaru. Pokud je třeba, zpevní kostěný základ ruky a dotvoří pomocí místních laloků z předloktí částečně nedovyvinuté prsty.

Syndaktylie (srůst prstů)

Nejčastější vrozená vývojová vada postihující horní i dolní končetinu. Důležitým momentem při vývoji končetiny v prenatálním období je tvorba prstů. Z ploutvovitého tvaru končetiny se začnou formovat prstové paprsky a tkáň mezi nimi je naprogramována k odumření. Tím dojde k bezchybnému oddělení prstu. U syndaktylie – srůstu prstů – je tento naprogramovaný děj porušen. Dělí se na syndaktylii simplexní, což znamená, že postižené jsou jen měkké tkáně mezi prsty a kosti a chrupavky jsou oddělené, a syndaktylii komplexní, kdy jsou srostlé i kostní a chrupavčité části. Nejčastěji je postiženo 3. meziprstí poté následuje 4. a 2.

Terapie: Skoro ve všech případech chirurgy trápí kožní nedostatek, a tak musíme počítat s nutností přenesení kožního transplantátu. Léčbu postupují děti ve věku 8 měsíců – 3 let. Pokud je zde nebezpečí, že zkrácený přirostlý prst může ovlivnit funkci vedlejšího prstu, je nutná časnější operace. Pokud je ruka srostlá ve všech meziprstích, je dobré rozložit operaci na dvě. V první fázi se operuje 1. a 3. meziprstí a v druhé fázi se operuje 2. a 4. Operace se jeví jako nenáročná, ale není tomu tak. Vypovídá o tom i délka operace, která trvá dvě až tři hodiny. Chirurg provede cik cak řez přes prsty. Tento řez neovlivňuje růst prstů. Po operaci nosí pacient silikonové pruhy, tak aby zachoval prostor mezi prsty.

Polydaktylie (nadpočetný prst)

Jedná se o nadpočetný prst. Většinou se vyskytuje jako malý výběžek na malíkové straně. Podle RTG zjistíme, zda obsahuje kost nebo ne.

Terapie: Malé bezkostěné výběžky může hned po porodu odstranit porodník nebo pediatr. Duplikatury kostí, svalů a šlach mohou způsobit malé dovyvinutí pravého svalu nebo kosti a nebo se mohou vkládat mezi pravé úpony šlach. Potom se jedná o komplikovanější polydaktylii, které by se měl věnovat plastický chirurg nebo chirurg specializovaný na ruční chirurgie. Provádí se odstranění nadbytečného prstu nebo plastická kombinace dvou prstů do jednoho. Segmenty, které chirurg odstraní, se dají využít pro nedovyvinuté části prstů. Plastičtí chirurgové poté použijí šlachy ke zpevnění původního prstu.

Nadměrný růst

Jedná se o výrazný růst prstu. Jedná se o vzácné onemocnění, které není dědičné. Musíme ho přísně odlišovat od prodloužení prstů díky vaskulárním malformacím. Diagnosticky se dělí nadměrný růst prstů na statický a na dynamický. Statický růst zachovává poměr růstu ostatních častí těla. U dynamického typu je růst oproti ostatním částem těla ještě výrazně urychlen.

Terapie: Ke každému případu chirurgové přistupují individuálně podle předešlých diagnostických vyšetřeních. Pokud jsou obří prsty esteticky nevzhledné a nefunkční, přistupuje se k jejich amputaci. Odnětí epifyzální ploténky zastaví růst. V jiných případech se vysekne část kosti z prvních článků.

Minimální růst

Jedná se o velmi častou anomálii, která se vyskytuje v několika variantách. Z diagnostického hlediska rozeznáváme mikrodaktylii zmenšení prstů, které je způsobeno chyběním jednoho článku prstu, a variantu, kdy v pahýlkách prstů není obsazena kost.

Terapie: Někteří chirurgové takřka vylučují jakoukoli operaci k zlepšení stavu, jiní naopak používají implantaci tkání k prodloužení prstů.

Hereditární ztuhlost

Existuje i nonhereditární (získaná) forma nemoci. Jedná se o ztuhlost kloubů. Na RTG snímku prakticky nevidíme štěrbiny a pohyb v kloubech mezi prstními články je omezen. Často se setkáváme i se zkrácenými prsty, u kterých nedošlo k vývoji kloubů.

Terapie: Léčba je chirurgická, kdy se udělá osteotomie a do zbytku kosti se aplikuje umělý kloub a osteosyntetické štěpy (podpora, kolem které se během uzdravování vytvoří nová kost).

Syndrom karpálního tunelu

Karpální tunel je anatomický prostor tvořený zápěstními kůstkami a vazivem. Tímto prostorem prochází devět šlach ohýbačů prstů a jeden nerv (nervus medianus). Díky přetěžování zápěstí při práci na počítači, jízdě na kole nebo psaná na psacím stroji dochází k mikrotraumatům a chronickému zánětu vazivového obalu šlach. K tomuto stavu může pacient dospět i při chronickém zánětu kloubů a nebo časté práci v nepřirozené poloze. Dojde k útlaku a bolestivosti. Příčina bývá často nejasná.

Příznaky: Pacient popisuje hlavně po ránu otoky rukou a ztuhlost. Bolest je ostrá pichlavá šířící se na předloktí. Často si pacient stěžuje na mravenčení. Bolest je nejsilnější na palci ukazovačku a prostředníčku, částečně postihuje i prsteníček. Obtíže se stupňují při specifických činnostech jako je psaní na stroji, tlačení kočárku nebo řízení automobilu. U těchto aktivit dochází k útlaku nervu a jeho zvenčí, a proto pacient pociťuje bolest. Neléčený syndrom vede k trvalé anestézii (necitlivosti) prstů ruky. Také tato choroba vede k neschopnosti postavit palec proti ostatním prstům a může vést až k odumření svalové tkáně palce.

Vyšetření: S výše popsanými příznaky navštivte neurologa, ortopeda, chirurga nebo plastického chirurga. Lékař na neurologii vám provede vyšetření, které stanovuje rychlost vedení impulzu v nervu a jeho kooperaci se svalovým aparátem (EMG- elektromyografii). Je nutné si také nechat ruku zrentgenovat, aby lékař vyloučil mechanickou příčinu útlaku.

Terapie: Při mírných obtížích se volí konzervativní terapie. Ta se skládá z polohování končetiny, dlahování, užívání protizánětlivých léků a obstřiků nervu. Dříve nebo později se přistupuje k chirurgickému řešení. Nejjednodušší je rozříznutí vazu, který shora ohraničuje kanál. Operace karpálního tunelu není náročná, lze ji provádět v lokální anestesii. Při výrazném zbytnění šlachových pouzder je možné tyto pouzdra při operaci odstranit. Pacient pociťuje výraznou úlevu už druhý den po operaci. Ruku je nutné dlouhodobě minimálně 3 měsíce rehabilitovat. Pokud chirurg zjistí, že nerv je nevratně kompresí poškozen, a po uvolnění vazů by nedošlo k úlevě od bolesti, je nutná rekonstrukce nervu. V tomto případě se jedná o mikrochirurgický výkon. Nerv je zkrácen o postiženou část nebo je tato část nahrazena transplantátem. K tomuto účelu se používá nerv z míst, kde není problém se zhoršenou citlivostí. Výsledná jizva je 2-3 centimetrová a zasahuje do jedné třetiny dlaně.

Komplikace: Jako při každé operaci se bojíme infekce, krvácení a vzniku keloidní jizvy (jizvy se zmoženým vazivem). Komplikace, které provází operaci v blízkosti nervů, jsou hlavně necitlivost a omezení hybnosti. Nelze se vyhnout ani znovu propuknutí bolestí. Ty jsou způsobeny pooperačními srůsty, které opět utlačují nerv. V tomto případě je nutné zápěstí znovu operovat.

Dupuytrenova kontraktura

Jedná se o onemocnění, při kterém dochází ke ztluštění vazů v okolí dlaně a tyto vazy poté ztrácejí funkčnost. Prsty nelze narovnat. Nemoc je dědičná, ale její pravou příčinu doposud neznáme. Existují i faktory, které ovlivňují vznik kontraktur, mezi ně patří kouření, cukrovka a těžká manuální práce.

Příznaky: Onemocnění je nebolestivé, ale je omezující. Ztluštělé vazivové pruhy jsou dobře hmatné na dlani. Pacient má problém s natažením prstů. Diagnózu je schopen postavit lékař pouze za pomocí běžných vyšetřovacích metod (pohled, pohmat).

Terapie: V časných fázích nemoci se používá dlahování, tlakové masáže a rehabilitace. Testuje se i farmakologická léčba injekcemi, které rozpouštějí kontrahované vazivo (kolagenáza). Jako součást terapie se dá použít biostimulační laser. Bohužel ani u tohoto onemocnění není konzervativní terapie definitivním řešením.

Chirurgicky se kontraktura řeší řezem ve dlani, a potom dále pokračujícím na prsty. Chirurg buď jednoduše rozřízne vazivo (aponeurotomie) nebo ztluštělou tkáň odstraní (aponeurektomie). Snaží se při tom zachovat nervy, cévy a šlachy. Někdy je nutné transplantovat kůži na dlani, protože může být srostlá s postiženým vazivem. Kontraktura má tendenci recidivovat. Čím více postižené tkáně chirurg odstraní, tím lépe předchází opětovnému propuknutí nemoci. Operace se provádí v lokální anestézii při bezkrevném operačním poli. To znamená, že přívod krve je do ruky zastaven, aby se předešlo velkému krvácení.

Komplikace: Kromě standardních komplikací, které provázejí všechny operační výkony, je u této nebezpečí poranění nervově cévní struktury dlaně.

Rehabilitace: Rehabilitace je velmi důležitá. Operovaná tkáň má tendenci k jizvení. Proto je nutné hned druhý den po operaci začít s rehabilitací. Rehabilitace postupuje od pasivních protahování až po aktivní cvičení se zátěží. Na noc se ruka dlahuje s nataženými prsty. Pravidelným cvičením dosáhneme vynikající pohyblivosti. Abychom předešli srůstům v jizvě, je dobré jizvu pravidelně masírovat. Některé kliniky doporučují silikonové gely nebo proužky, které podporují tlakovou masáž a zabraňují srůstům. Dlahování na noc je dlouhodobá záležitost. Pacientovi je doporučeno, aby dlahoval operovanou ruku 3 až 6 měsíců. Také musí počítat s pracovní neschopností, která tvá od 1 do 3 měsíců.

Onkologické onemocnění ruky

Nádorové onemocnění ruky a předloktí se zabývá maligním (zhoubným) a benigním (nezhoubným) bujením kostí, kůže a měkkých tkání, které zahrnují šlachy, svaly a cévy. Důležitá je diagnostika a terapie, až poté následuje rekonstrukční chirurgie. Jedná se o multidisciplinární obor, který vyžaduje spolupráci.

Nádory kůže

Kůže je největší orgán lidského těla. Chrání nás před vnějšími vlivy a taky je nejvíce těmto vnějším poškozujícím vlivům vystavena. Kožní deformity a nádory jsou nejlépe vyléčitelné jako novotvary, a proto bychom neměli otálet a kontaktovat odborníky, kdykoli na kůži shledáme něco podezřelého. Jako první se k novotvarům vyjadřuje dermatolog, který často požaduje patologickou konzultaci. Estetická chirurgie přistupuje k pacientovi v případech novotvarů nacházejících se na viditelných místech. K výkonu nevede jen indikace zdravotní, ale spousta pacientů není spokojena s pigmentovými névy (pigmentové znaménka) a často volají po odstranění z estetických důvodů. Rekonstrukce je až posledním stupněm na žebříčku terapie, ale jistě hraje velkou úlohu při pocitu uzdravení.

Nádory měkkých tkání

Pohmatem nebo pomocí zobrazovacích metod můžeme zjistit mnohé rezistence, které ať už zhoubné nebo nezhoubné mohou komplikovat život. Některé mohou působit bolest, jiné jsou bez bolesti.

Nádory kostí

Podezření na tyto nádory vyslovíme na základě RTG vyšetření. Poté použijeme specializované zobrazovací metody jako je CT (počítačová tomografie) a nebo využijeme radiodiagnostických metod. Lékaři často žádají o konzultaci patologa.

Terapie: Velké nebo zhoubné nádory vyžadují rozsáhlé odstranění, a proto se rekonstrukční plastická chirurgie ruky zabývá hlavně náhradou tkání. Terapie se často odkládá do doby, kdy se onkolog a patolog potvrdí ukončení léčby. Rekonstrukční léčba je zahájena 4. – 8. týden po ukončení terapie. Priorita při terapii je hlavně zachovat funkčnost končetiny. K náhradě kostí se používají osteotomické štěpy (jedná se o kovové materiály, které se vpravují do kostí a hojícím procesem se kost kolem zpevní. K náhradě kloubů se používají umělé klouby. Pokud nádor zasáhl palec, je postup stejný jako u vrozené vývojové vady, při které dítěti chybí palec. K náhradě kůže se používají kožní laloky nebo transplantáty z jiné části těla. Při postižení prstu se dá využit i transplantace prstů z nohy.

Rehabilitace obecně při operaci ruky

Operovanou ruku držíme nahoře. Mezi lékaři se z velkou oblibou přistupuje k časné rehabilitaci, kterou zahajujeme druhý den po operaci. Skládá se z pasivních pohybů. Pacient nezapojuje svaly a fyzioterapeut vede pacientovy pohyby. Takovéto cvičení udržuje pohyblivost v kloubu a zamezí srůstům pohybového aparátu. Aby svalové vlákna nezačaly odumírat kvůli neaktivitě, můžeme použít elektrostimulaci. Její pomocí dodáváme impulzy do svalových vláken, a ty potom neodumírají. Zhruba po týdnu pacient přistupuje k aktivnímu cvičení. Pohyby vykonává sám svojí silou. Postupně se mu na končetinu přidává zátěž a pohyb pacient provádí proti odporu.

Velmi dobré jsou doplňkové metody jako tlakové masáže a dlahování, které pomáhají udržet správnou polohu končetiny. Při dlahování se dnes upřednostňují dynamické dlahy, které dovolují pacientovi drobné pohyby, které ovšem vždy nezaručí hojení rány. U nespolupracujících pacientů nebo u dětí volíme raději statické dlahy. U aktivně rehabilitujících pacientů s výhodou střídáme dlahy a na noc pacientovi doporučíme noční relaxační dlahu. Při rehabilitaci je důležitá motivace pacienta, lékař nebo fyzioterapeut by měl pacientovi cvik vysvětlit a doporučit periodu opakování. Také by měli pacientovi vysvětlit efekt rehabilitace a pozitivně ho tím motivovat.

Financování

Všechny operace rukou jsou hrazené ze zdravotního pojištění. Je dobré si pro ošetření zvolit centra, která se specializují na operativu ruky, protože přece jenom jde o velmi důležitou část těla. V případě zranění může tato specializovaná centra nahradit i všeobecná chirurgie, která je vybavena pro mikrochirurgické zákroky. Pokud se jedná o těžší poranění, může lékař rozhodnout o převozu do těchto specializovaných klinik.

• Tisknout
• Doporučte
• K oblíbeným