Zvětšení prsou vlastním tukem (lipofilling, lipomodelace prsou)

Index spokojenosti 90% Index spokojenosti Založeno na 30 hodnocení pacientů

Jde o velmi žádaný zákrok, při kterém se pacientka zbaví přebytečného tuku v problémových partiích a získá pevnější a větší poprsí. Hlavní výhodou této metody je nepřítomnost implantátu v těle. Pacientky jsou uchráněny před nežádoucími průvodními jevy jako je kapsulace nebo výměna implantátu. Celý zákrok trvá 4-6 hodin. Nejprve se odebere tuk z problémových partií (břicho, pas, stehna, kolena apod.) a následně se přenese do prsou. Tato technika je méně bolestivá a rekonvalescence je mnohem rychlejší, než po vložení prsních implantátů. Na druhé straně je třeba počítat s tím, že se tuk částečně vstřebá a prsa lze zvětšit jen o jednu velikost. Velmi štíhlé pacientky musí pro zvětšení poprsí volit silikonové implantáty.

Aplikace vlastního tuku se stává stále aktuálnějším tématem plastické chirurgie. Tato metoda prodělala během přibližně desetiletého období velký pokrok, díky němuž se vyvinula propracovaná technika odběru, přípravy a vlastní aplikace tuku. Vychází z poznatků, které byly získány podrobným výzkumem tukové tkáně na buněčné úrovni. Tak bylo zjištěno, že tukem lze nejen vyplnit místa, kde došlo k jeho úbytku vlivem věku, jako je tomu například v různých partiích obličeje nebo při zvětšování prsů, ale že podporuje rovněž regenerační procesy v tkáni, kam je přenesen.

Tento efekt je možný díky přítomnosti buněk, které lze souhrnně označit jako buňky kmenové. Při každém přenosu tuku, jsou současně přenášeny i kmenové buňky, které jsou v něm přirozeně obsaženy. Hovoří-li se však přímo o aplikaci kmenových buněk, jde o přípravu a aplikaci čistého koncentrátu separovaných kmenových buněk, které se získávají z  odebraného tuku poměrně složitou a nákladnou technologií. Tímto koncentrátem kmenových buněk je možné obohatit přenášený tuk nebo aplikovat přímo do místa, kde je požadován regenerační proces. V plastické chirurgii je tento způsob aplikace kmenových buněk na většině specializovaných pracovišť západní Evropy ještě ve fázi klinických studií a jeví se jako velmi efektivní při léčbě chronických defektů, při rekonstrukcích prsů po jejich odstranění a následném ozáření, při léčbě jizevnatých stavů. Své uplatnění mají kmenové buňky získané z vlastního tuku i v jiných oborech, jako např. kardiologii, chirurgii, urologii, ortopedii a dalších. V estetické chirurgii nenašla zatím aplikace čistého koncentrátu kmenových buněk širšího uplatnění .

Technologie přenosu tuku

prsa1

Hlavním cílem každého přenosu tuku je, aby nedošlo k jeho kompletnímu vstřebání a udržel se požadovaný efekt. Toho je možné dosáhnout tehdy, jsou-li splněny následující podmínky. Technická a metodická vybavenost pracoviště, znalosti a zkušenosti plastického chirurga v problematice přenosu tuku ruku v ruce se sehraným operačním týmem a vhodný výběr pacienta k tomuto výkonu. Instrumentarium je složeno ze sad odběrových a aplikačních kanyl různých průměrů a zakončení. K tzv. mikrograftingu (využívá se kanyl průměru kolem jednoho milimetru), který se nejvíce uplatňuje v krajině obličeje, se často využívají rovněž jednorázové kanyly na jedno použití. Odebraný tuk se zpracovává a čistí několika možnými standardními technikami. Nejvíce se používá centrifugace (odstředění) nebo filtrace. Odebraný tuk se tak zbavuje od příměsí krve a oleje. Je zde stanoven přesný technologický postup, který má za cíl získat čistý tuk vhodný k aplikaci a zabránit jeho znehodnocení, což pak vede k jeho rychlému vstřebání a nežádoucím doprovodným jevům. Systém na zpracování tuku by měl být uzavřeným systémem, aby nedošlo k vysychání a kontaminaci tuku okolními mikročásticemi. Tuk připravený k aplikaci potom plastický chirurg přenáší do prsou pomocí speciálních tenkých aplikačních kanyl. Správná technika přenosu tuku vyžaduje, a je to naprosto zásadní věc, aby byl tuk vpravován ve velmi malých jednotlivých dávkách. Jedině takto aplikovaný tuk má možnost dostat se do co největšího kontaktu s okolní tkání, která je pak schopná jej přijmout „za vlastní“ součást prsu. Děje se to díky prorůstání cév do přeneseného tuku. Přítomnost kmenových buněk tento proces usnadňuje. Tak je samozřejmě do každého prsu provedeno velké množství vpichů počítáno na stovky, což je pochopitelně časově náročné. Vpichy jsou zpravidla prováděny ze 4 malých nářezů velikosti do 3mm, takže po operaci nezůstávají jizvy. Tuto operaci nelze provést rychle. Oboustranné zvětšení prsů touto technikou trvá přibližně 4-6 hodin a vyžaduje sehranný operační tým, kde je výhodou, pracují-li současně dva operatéři. Rychle aplikovaný tuk ve velkých dávkách by podléhal nekróze a došlo by k jeho kompletnímu vstřebání a pravděpodobně i k výskytu nežádoucích pooperačních jevů.

Výhody a nevýhody tukového přenosu

Hlavní výhodou zvětšení prsou pomocí vlastního tuku je nepřítomnost implantátu. Přestože augmentace pomocí silikonových implantátů je a bude stále nejrozšířenějším způsobem jak dosáhnout vyšší velikosti a lepšího tvaru prsou, je třeba počítat i s nežádoucími průvodními jevy implantátů. Mezi ně patří kapsulace, někdy hmatatelnost, vrásnění implantátu, výskyt seromů nebo čistě jen potřeba výměny apod. Těchto jevů jsou pacientky po zvětšení prsou pomocí tuku uchráněny. Navíc je fáze odběru tuku spojena s modelací problematických tělesných partií jako je břicho, pas, zevní a vnitřní stehna, kolena apod. Další výhodou této techniky je možnost řešení objemových a tvarových asymetrií . Lipografting je nejlepší metodou u tzv. tubulárních prsou, což je velmi obtížně řešitelný tvar, u kterého jsou příznačné velké vystouplé dvorce, úzká základna prsu s velkým chyběním tkáně v dolní polovině prsu. Ačkoliv je technika zvětšení prsou pomocí vlastního tuku spojena s velkými modřinami, je méně bolestivá, než při použití silikonových implantátů. Rovněž rekonvalescence je rychlejší. Na druhé straně je potřeba počítat s tím, že část přeneseného tuku se vstřebá. Množství se pohybuje mezi 10 – 40%. Proto se z tohoto důvodu při operaci záměrně aplikuje tuku více. I tak je možné zvětšit prsa jen o jednu velikost. Někteří autoři udávají zvětšení o 1 -2 velikosti, ale zpravidla ke zvětšení o 2 velikosti je zapotřebí další tukový přenos. Velmi štíhlé pacientky, které nemají dostatečné množství podkožního tuku, musí v případě požadavku na větší velikost prsou volit silikonové implantáty.

Příprava na zákrok

Operačnímu zákroku vždy přechází konzultace s plastickým chirurgem. Hlavním cílem tohoto setkání je posoudit, zda je možné představu pacientky o estetickém výsledku realizovat chirurgicky. Plastický chirurg musí zhodnotit tvar prsou, výskyt případné asymetrie, velikost, míru kožních nadbytků apod. Dále hodnotí a určuje místa na těle pacientky, odkud bude vhodné odebrat tuk, který se po zpracování bude aplikovat do prsou. Zpravidla chirurg volí k odběru ta místa, která lze po estetické stránce v rámci odběru tuku vylepšit. Je výhodné pořídit již při konzultaci fotografii prsou, podle níž si chirurg na základě zkušeností vypracuje schéma aplikace a určí přibližné množství tuku, které bude do prsou aplikovat. O charakteru zákroku a operačním plánu je pacientka informována, stejně tak jako o pooperační péči. Zákrok je prováděn v celkové anestezii, proto je potřeba absolvovat předoperační vyšetření u svého obvodního lékaře cca 1-2 týdny před operací.

Pacientka by před tukovým přenosem měla mít stabilní tělesnou váhu bez náhlých příbytků nebo úbytků, což by mohlo mít vliv na výsledek operace. Vhodná je správná výživa a dostatek vitamínů.
Kouření 6 týdnů před zákrokem a po zákroku je zapotřebí zcela omezit. Stejně tak je zapotřebí vysadit léky zvyšující krvácivost jako je např. Anopyrin. Nedoporučujeme užívat rovněž Wobenzym před zákrokem. Zvyšuje krvácivost během operace. Dlouhodobé užívání léků je potřeba konzultovat s chirurgem. Pečlivá příprava a naplánování zákroku u vhodné kandidátky je jedním z klíčových bodů úspěchu.

Organizace operačního zákroku

V den operace je pacientka přijata na kliniku. Přinese si s sebou výsledky předoperačního vyšetření od obvodního lékaře a je nalačno podle toho, jaké dostane instrukce od plastického chirurga při konzultaci. Operatér provede předoperační nákres na tělo pacientky, fotodokumentaci a zpravidla probere s pacientkou další potřebné informace. V nákresu jsou vyznačeny orientační roviny, místa nářezů a schéma aplikace. Anesteziolog, který bude pacientku uspávat k výkonu, zkontroluje potřebná předoperační vyšetření a ujistí se, že je pacientka připravena narkózu absolvovat.
Po operačním zákroku a narkóze je pacientka monitorována přístrojově a je pod přímým dohledem zdravotnického personálu. Prsa jsou po operaci vylepena a fixována širokými páskami. Na místa po odběru tuku je navléknuto elastické prádlo. Antibiotika dostává pacientka v preventivní dávce. Podávání léků tlumících bolest je samozřejmostí, ale bolesti po této technice nebývají intenzivní. Následující den po operaci je pacientka schopna vrátit se domů.

Pooperační péče

Prsa se nesmí chladit. Neprovádí se žádné masáže prsou a nenosí elastická bandáž ani stahovací podprsenka. Za 2 – 3 dny jsou pacientky schopné se vrátit k běžným aktivitám. Modřiny, které bývají na prsou poměrně rozsáhlé zpravidla do 14. dnů mizí. Za cca 12 dní jsou odstraněny stehy po malých nářezech v místě odběru i aplikace tuku. Po dobu 6. týnů se nesmí na prsa lehat a provádět náročnější fyzické aktivity. Stabilní konečný výsledek lze předpokládat po uplynutí 3. – 6. měsíců. Někdy je potřebné k dosažení požadovaného výsledku provést další tukový přenos.

Možné nežádoucí účinky a komplikace

Každý chirurgický zákrok nese s sebou určité riziko komplikací. I při správně provedené technice nelze vyloučit riziko vzniku tukových nekróz, olejových cyst a kalcifikací. U původní v současnosti zastaralé techniky aplikace byl výskyt těchto jevů prakticky pravidlem. Může se objevit snížená citlivost kůže prsou, která zpravidla není trvalá. Pokud se vyskytnou nerovnosti, bývají většinou rovněž dočasné a větším riziko je u pacientek po rekonstrukčních operacích a ozáření prsou. Déle trvající modřiny, otoky a infekt patří mezi obecné rizika každého zákroku. Hypertrofické nebo keloidní jizvy jsou vzácností, protože malé nářezy jsou umístěny do méně riziková a nenápadná místa. 

Dalším jevem, který může negativně ovlivňovat výsledek je přílišné překorigování (přeplnění) nebo naopak nedostatečné množství přeneseného tuku a potřeba další aplikace. Mezi komplikace je nutno uvést i riziko poranění nitrohrudních orgánů, rizika celkové anestezie a dále komplikace související s odběrem tuku, které jsou stejné jako u standardní liposukce. U techniky přenosu tuku do oblasti prsou jsou rizika velmi nízká, ale pacientka by měla být s nimi srozuměna a plastický chirurg, který zákrok provádí by měl být natolik zkušený, aby uměl případné komplikace řešit.

Tento článek byl psán s cílem zorientovat pacientky v problematice zvětšování prsou vlastním tukem a není možné obsáhnout všechny podrobnosti zákroku. Potřebné další informace je potřeba prodiskutovat během konzultace s plastickým chirurgem, který bude zákrok provádět.

Aktualizováno: 3.8.2016